Asi nejprofesionálnější přístup k hudbě ze všech amatérských novovlnných kapel měli ve své době pražští Precedens. Zrodili se z velice bizarního undergroundového projektu Duševní hrob, což byl pouze studiový projekt dvou hlavních protagonistů pozdějšího Precedensu - Martina Němce a Jana Hedla, zvaného „Sahara“. Svoji podivnou hudbu nahrávali na pásky a k ní vytvářeli výtvarně zajímavé „obaly“ na elpíčka. Skladbu "Za málo peněz" si ještě dodnes broukají všechny androšské maňuchy. Precedens se poprvé představil v dubnu 1982 v sestavě: Jan Hedl „Sahara“ (voc,g), Martin Němec (ks,voc), Petr Kohut (bg) a Mirko „Ali“ Horáček (ds). 

Martin Němec: „Poslouchali jsme ty novoromantický kapely jako Ultravox a Visage, a připadalo nám to takový humpolácký a tak jsme to chtěli něčím zéteričtět. Řekli jsme si, že by nebylo špatný kdybychom tam měli nějakou vysoko zpívající dívku.“ V létě 1982 se tedy do skupiny dostala zpěvačka Bára Basiková. „Chodila jsem do Houtyše a poslouchala hanspaulský bluesárny, který se tam hrály. Jenomže pak jsem se seznámila s Martinem Němcem, který byl v té době trošku jinde. Ty novoromantický kapely mě asi ovlivnily nejvíc.“ V září 1983 se skupina rozšířila o dalšího hráče - byl jím kytarista Ladislav Brom (ex-Extempore). Co na Precedens zaujalo nejvíc byly Saharovy texty. Jak píše hudební publicista Jaroslav Riedel („Excentrici v přízemí“): „Texty vynikaly sugestivní atmosférou a neobvyklými metaforami, někdy se v nich objevoval absurdní humor se symbolickým podtextem, jindy názvuky romantismu. Hedl obvykle nepsal o veselých věcech - častými tématy bývá neporozumění mezi lidmi, generační konflikty, tragické konce milostných vztahů a nejčastějším tématem je pocit prázdnoty z konzumního života.“ Chmurnou atmosféru písní ještě umocňoval drsný zpěv autora, přičemž naopak Basiková se svým sférickým vokálem představovala onen působivý protiklad. Skupina v roce 1984 nahrála kazetu „Co nám zbejvá“, která je dodnes považována za jednu z nejzásadnějších nahrávek, které kdy u nás v rocku vznikly. 

Nicméně v té době se blížila důležitá změna v kapele - konflikty Jana Hedla se zbytkem teamu nakonec vedly k jeho odchodu a tak se Bára Basiková stala hlavní zpěvačkou. Nové písničky Martina Němce, napsané Báře vyloženě na tělo, byly zcela pochopitelně jemnější, uhlazenější, přičemž v aranžmá vzrostla úloha syntetizérů, což ještě umocnil příchod druhého klávesáka Luboše Lívance. Texty, které po odchodu Hedla psal Lumír Tuček, začaly být spíše ironické až parodické a protože až na výjimky postrádaly „vážnější“ charakter, začala pomalu růst i textařská úloha Martina Němce, což se projevilo na druhém demu „Doba ledová“ z roku 1985. V této souvislosti je potřeba také zmínit neustálou kostýmovou proměnu Báry Basikové. „Pódiová image a stylizace byly v té době důležité. Všechno to začaly dlouhé kabáty skupin Ultravox a Duran Duran. A moje garderóba - ta byla hodně pestrá. 

Od nejrůznějších klobouků a podivných kostýmů až po šaty, pod kterejma jsem nic neměla.“ V uvolněnější druhé polovině 80. let se stali Precedens první novovlnnou kapelou, které bylo dovoleno nejen nahrát, ale i vydat LP. „Doba ledová“ vyšla v roce 1987, o rok později bylo natočeno LP „Věž z písku“ (vyšlo v r. 1989). Tam již Broma a Lívance vystřídali další noví členové Vladimír Dvořák (lg,voc) a Pavel Nedoma (ks). V té době se Precedens začali objevovat i v televizi a protože B. Basiková ještě zpívala souběžně s Pavlíčkovou skupinou Stromboli, takže její vytížení začalo být dost neúnosné, pomalu se schylovalo k jejímu odchodu z obou kapel a tím i nástupu na sólovou kariéru. Z Precedens odešla v roce 1988 a soubor Stromboli přerušil svou činnost někdy v r. 1991. Basikovou nahradily na jejím postu u Precedens hned dvě zpěvačky - Jana Badurová a Jana Benetová.