Asi nejprofesionálnější přístup k hudbě ze všech amatérských
novovlnných kapel měli ve své době pražští Precedens. Zrodili se z velice
bizarního undergroundového projektu Duševní hrob, což byl pouze studiový
projekt dvou hlavních protagonistů pozdějšího Precedensu - Martina Němce a Jana
Hedla, zvaného „Sahara“. Svoji podivnou hudbu nahrávali na pásky a k ní
vytvářeli výtvarně zajímavé „obaly“ na elpíčka. Skladbu "Za málo
peněz" si ještě dodnes broukají všechny androšské maňuchy.
Precedens se poprvé představil v dubnu 1982 v sestavě: Jan
Hedl „Sahara“ (voc,g), Martin Němec (ks,voc), Petr Kohut (bg) a Mirko „Ali“
Horáček (ds).
Martin Němec: „Poslouchali jsme ty novoromantický kapely
jako Ultravox a Visage, a připadalo nám to takový humpolácký a tak jsme to chtěli
něčím zéteričtět. Řekli jsme si, že by nebylo špatný kdybychom tam měli nějakou
vysoko zpívající dívku.“
V létě 1982 se tedy do skupiny dostala zpěvačka Bára
Basiková. „Chodila jsem do Houtyše a poslouchala hanspaulský bluesárny, který
se tam hrály. Jenomže pak jsem se seznámila s Martinem Němcem, který byl v té
době trošku jinde. Ty novoromantický kapely mě asi ovlivnily nejvíc.“
V září 1983 se skupina rozšířila o dalšího hráče - byl jím
kytarista Ladislav Brom (ex-Extempore).
Co na Precedens zaujalo nejvíc byly Saharovy texty. Jak píše
hudební publicista Jaroslav Riedel („Excentrici v přízemí“): „Texty vynikaly
sugestivní atmosférou a neobvyklými metaforami, někdy se v nich objevoval
absurdní humor se symbolickým podtextem, jindy názvuky romantismu. Hedl obvykle
nepsal o veselých věcech - častými tématy bývá neporozumění mezi lidmi,
generační konflikty, tragické konce milostných vztahů a nejčastějším tématem je
pocit prázdnoty z konzumního života.“ Chmurnou atmosféru písní ještě umocňoval
drsný zpěv autora, přičemž naopak Basiková se svým sférickým vokálem
představovala onen působivý protiklad.
Skupina v roce 1984 nahrála kazetu „Co nám zbejvá“, která je
dodnes považována za jednu z nejzásadnějších nahrávek, které kdy u nás v rocku
vznikly.
Nicméně v té době se blížila důležitá změna v kapele - konflikty Jana
Hedla se zbytkem teamu nakonec vedly k jeho odchodu a tak se Bára Basiková
stala hlavní zpěvačkou.
Nové písničky Martina Němce, napsané Báře vyloženě na tělo,
byly zcela pochopitelně jemnější, uhlazenější, přičemž v aranžmá vzrostla úloha
syntetizérů, což ještě umocnil příchod druhého klávesáka Luboše Lívance. Texty,
které po odchodu Hedla psal Lumír Tuček, začaly být spíše ironické až parodické
a protože až na výjimky postrádaly „vážnější“ charakter, začala pomalu růst i
textařská úloha Martina Němce, což se projevilo na druhém demu „Doba ledová“ z
roku 1985.
V této souvislosti je potřeba také zmínit neustálou
kostýmovou proměnu Báry Basikové. „Pódiová image a stylizace byly v té době
důležité. Všechno to začaly dlouhé kabáty skupin Ultravox a Duran Duran. A moje
garderóba - ta byla hodně pestrá.
Od nejrůznějších klobouků a podivných kostýmů
až po šaty, pod kterejma jsem nic neměla.“
V uvolněnější druhé polovině 80. let se stali Precedens
první novovlnnou kapelou, které bylo dovoleno nejen nahrát, ale i vydat LP.
„Doba ledová“ vyšla v roce 1987, o rok později bylo natočeno LP „Věž z písku“
(vyšlo v r. 1989). Tam již Broma a Lívance vystřídali další noví členové
Vladimír Dvořák (lg,voc) a Pavel Nedoma (ks). V té době se Precedens začali
objevovat i v televizi a protože B. Basiková ještě zpívala souběžně s
Pavlíčkovou skupinou Stromboli, takže její vytížení začalo být dost neúnosné,
pomalu se schylovalo k jejímu odchodu z obou kapel a tím i nástupu na sólovou
kariéru. Z Precedens odešla v roce 1988 a soubor Stromboli přerušil svou
činnost někdy v r. 1991. Basikovou nahradily na jejím postu u Precedens hned
dvě zpěvačky - Jana Badurová a Jana Benetová.